pátek 13. prosince 2013

Hobit: Dlouho čekaná Neočekávaná cesta do Středozemě

Před dvanácti lety se Peteru Jacksonovi podařilo to, co téměř nikdo nečekal. Jackson úspěšně (promiň Gimli) zfilmoval Pána prstenů. Filmová trilogie otřásla celým filmovým průmyslem fantastického žánru. Jeho filmy vyhrály dokonce sedmnáct Oscarů. Režisér se nyní pokouší zopakovat svůj předešlý úspěch návratem do kouzelné Středozemě. Hobit, ač dějově o 60 let předchází Frodově cestě do Mordoru se dostává do kin až teď. A jak jinak než kvůli penězům, pouze první díl. Geniální Tolkienův příběh a humor však naráží na přílišnou délku, rozvleklost příběhu a snahu zalíbit se mainstreamovému publiku, které od Jacksona očekává spíš něco ve stylu Jamese Bonda, což má za následek nadmíru akčních scén a nových postav.

Hlavní zápletka se přesto, ač s mírnými odchylkami, snaží držet své literární předlohy. A tak tu máme jednoho hobita Bilbo Pytlíka, třináct trpaslíků (jejichž vůdce Thorin i přes svůj pro trpasličí původ netypický vzhled zamotá hlavu nejedné dospívající slečně) a samozřejmě nesmí chybět čaroděj, který mizí, kdy může, aby se za spousty líbivých efektů „nečekaně“ objevil ve chvílích největší nouze (ohňostroj při rozlomení šutru). Andy Serkis v roli Gluma opět odvádí skvělou práci. Drak Šmak by však ve své nadutosti přes své zlatem obložené srdce nepřenesl, že se v téměř tří hodinovém filmu objeví pouze stín jeho dozajista majestátního ocasu a víčko jednoho oka. To vše pro nesmyslnou bitvu Thorina se zlým skřetem Azogem, jenž si v samotné knize zasloužil pouze zmínění svého syna (nutno podotknout, že v poznámce pod čarou). Akční zlobří eskapádou se raději zabývat nebudu.

Jackson se však nesnaží o věrné zfilmování jednoho z nejhezčích děl fantastické literatury. Snaží se přenést diváky do Středozemě takové, jakou ji všichni znají z jeho předešlé tvorby a to se mu nutno podotknout daří skvěle.

(článek napsán do šuplíku počátkem roku 2013)