úterý 30. října 2012

Erasmus v Passau

První ze série článků o věcech možných a nemožných ze studijního pobytu v bavorském Pasově.



Co– Erasmus. Universität Passau. Obor: Text a jazykověda.

Kde– Německo, Pasov. Město tří řek (Inn, Ilz, Dunaj). Město největších varhan na světě. Město, ve kterém ke konci dvanáctého století vznikl jeden z největších a nejznámějších středověkých eposů: Píseň o Nibelunzích (Das Nibelungenlied). A v neposlední řadě město, ve kterém se málem utopil malý Adolf Hitler, než ho nějaký rodák-nešťastník vytáhl z Innu (následně o tom však napsal knihu). Kdysi též město s největší halou (Nibelungenhalle, kapacita 10 000 osob) vybudovanou za třetí říše k setkávání vyvítekoho (místní na ni byli natolik pyšní, že ji začátkem roku 2004 nechali strhnout a na tomtéž místě vybudovali nákupní středisko). Při nočním přechodu městem je třeba si dávat pozor na roamingový tarif svého operátora. Nezřídka se totiž zrovna ten váš nemůže rozmyslet, jste-li ještě v Německu, nebo už v Rakousku. A tak se ráno divíte, jak jste proboha mohli na cestě mezi dvěmi knajpami čtyřikrát překročit hranice s Rakouskem. To vše je Passau.

Počasí– Jak už bylo na začátku zmíněno, Pasov je městem tří řek. To znamená jediné. Mlhu. Hodně mlhy. Vlezlé, všudypřítomné, hutné mlhy. Zejména pak v ranních hodinách. I když to by se snad mělo v průběhu několika dalších dnů rapidně změnit. Mráz mlze nedělá dobře. Jinak podnebí téměř stejné jako v jižních Čechách. Sněžit začalo též v říjnu, soudě dle statusů na Facebooku asi o čtyři hodiny později než v Budějovicích.

Strava a ubytování– Něco jako koleje. Akorát: Říká se tu Wohnheim, s českou kolejí to nemá pranic společného. Taková malá garsonka, s vlastní koupelnou a toaletou. V té luxusnější (mé) verzi ještě se zabudovanou, hodně minimalistickou kuchyňkou. V té méně luxusní se společnou, podstatně větší kuchyní na každém patře, avšak i to má své nesporné výhody spočívající v nenucené komunikaci s ostatními obyvateli při přípravě půlnočního pokrmu sloužícího k dobití baterek údajně alespoň na cestu domů. Pozor je třeba dávat na umístění „koleje“. Necháte-li si ubytování bez preferencí zařídit skrz Uni, může se klidně stát, že skončíte ubytovaní v Rakousku. Strava vlastní s výjimkou obědů. Pasovská univerzita totiž disponuje největší, nejmodernější a nejlepší menzou v celém Německu. Na břehu řeky Inn za slunného dne můžete z této dřevostavby pozorovat při výborném obědě i labutě. Do menzy by měly kuchařky všech školních jídelen/menz jezdit na exkurze. Aneb i jídlo pro tisíce! studentů denně může vypadat/chutnat jako jídlo z lepší restaurace… A to vše za cenu točeného/lahvového piva, tj. 3 Eura (nepřepočítávat na CZK, to by se tu člověk ani nehnul). A samozřejmě všude přítomná Leberkäse, co nemá nic společného ani s játry ani se sýrem. To je od začátku zdůrazňováno hlavně zahraničním studentům-muslimům. Jedná se totiž o klasickou, vepřovou sekanou.

Kdo– Spousta studentů z různých koutů světa. Většinou ostatních erasmáků. Spousta Čechů, spousta Budějčáků a Plzeňáků (jak hezky jeden spolustudent při neustálých narážkách Němců o východní poloze České republiky podotkl: „Pasov je víc na východě než Plzeň.“) Několik Slováků (ať žije československé bratrství), spousta Španělů (ve Španělsku se zřejmě nedokládá úroveň o znalosti jazyka před odjezdem do vybrané země) a Brazilců. Jeden Indonésan, mající nejušlechtilejší cíle ze všech spočívající v navázání charitativních vztahů mezi Německem a Indonésií (avšak nemluvící německy o nic lépe než Španělé). Několik sibiřských Rusů atd. atd. Obrovské množství právníků.

Jazyk– Mezi zahraničními studenty převážně denglisch, v obchodech a hospodách a s místními studenty bairisch, v oficiální komunikaci mezi vyučujícími či úředníky bairisch/hochdeutsch. Bairisch je problém. Namátkou: Na stěně školní kafeterie visí cedule „Der, der wo koan Kaffee braucht, ka bitt’schön 4er kemma!“, což v překladu do němčiny znamená „Wer keinen Kaffee wünscht, kann zur Kasse vorgehen.“ Pro negermanisty: Kdo nechce kávu, může si popojít dopředu. Jeden z dalších, klasických „I mog no oa Hoibe!“ v němčině pak „Ich möchte noch eine Halbe Bier,“ pro negermainisty: Dal bych si ještě jedno pivo. Bairisch ale zdaleka není jen fonetickou variantou němčiny, jak by se mohlo zdát. Nezřídka kdy vedle německých a anglických průvodců narazíte i na průvodce v bavorštině. Jeden takový suvenýr jsem si přivezl s Regensburku. Samozřejmě jsou v knihkupectvích v prodeji též slovníky tohoto dialektu. Z vlastní zkušenosti je v nich ale nemožné cokoliv cíleně najít a to hlavně z důvodu nesrozumitelnosti celé ústní výpovědi. A když už jsme u toho piva, Němci skoro nerozlišují točené od lahvového. Prašť jako uhoď. Platí zásada, že v barech je spíše lahvové, kdežto v hospodách občas točené a ještě více občas dobré točené. To naprosto vyvrací dosavadní známé stereotypy o dobrém bavorském pivě.

Jak a slovo závěrem– Vaše fakulta, jedno výběrové řízení, potřebná jazyková znalost, prospěch a motivační dopis. Následně spousta papírování, dohadů, domněnek a odhadů. Kupříkladu na Filozofické fakultě JČU zbývá neustále spousta míst (alespoň do ostatních německých měst a Rakouska). Zkušenost k nezaplacení.

Pfiati!